chemický slovník

  • zákal  

Zákal, tedy sníženou průhlednost vody, způsobují jemně rozptýlené částice různého složení a původu, např. nerozpustné sloučeniny železa a manganu, zvířené sedimenty apod. Čirost vody patří mezi základní jakostní ukazatele pitné vody. Mezní hodnota zákalu činí 5 nefelometrických jednotek. Její překročení může mít nepřímý zdravotní význam (zhoršená účinnost dezinfekce chlórem, přítomnost látek umožňujících růst a množení bakterií) a zhoršuje vzhledové a chuťové vlastnosti vody.

 

  • pH

Hodnota pH je významný ukazatel jakosti pitné vody. Přípustné rozmezí je 6,5-9,5. Nižší pH má voda agresivní, která rozrušuje materiály potrubí a může pak obsahovat více toxických kovů, při vyšším pH je významně snížena účinnost dezinfekce vody. Přímé zdravotní účinky na kůži a sliznice se projevují až při extrémních výkyvech pH pod 4 nebo nad 11.

 

  • chemická spotřeba kyslíku

Jedná se o stanovení, které slouží ke zjištění organického znečištění. Indikuje možné znečištění pitné vody ve studni organickými látkami živočišného nebo rostlinného původu (splašky, zemědělské odpadní vody, uhynulý živočich, povrchová voda). Limit je 3mg/l.

 

  • vodivost (konduktivita)

Obecný ukazatel kvality vody. Souvisí s chemickým i mikrobiologickým složením vody.

 

  •  barva

Barva patří mezi základní jakostní ukazatele pitné vody, která má být bezbarvá. Mezní hodnota barvy činí 20mg Pt stupnice. Její překročení nemá samo o sobě zdravotní význam, ale měla by být objasněna příčina. Zbarvení přírodního původu bývá způsobena např. přítomností huminových látek nebo barevných sloučenin kovů, jako je železo nebo mangan.

 

  • amonné ionty     NH4+

Mohou být zvýšeny při nadměrném množství mikroorganismů ve vodě. Při vyčištění a dezinfekci studny může tedy klesnout i hodnota amonných iontů. Obecně mají amonné ionty leptavé účinky. Limit je 0,5mg/l.

 

  • dusitany      NO2-

Jsou značně jedovaté. Hlavním účinkem je zábrana přenosu kyslíku do celého těla. Z nedostatečného okysličení se vyvíjí šok, což může vést až ke smrti člověka. Byl prokázán také jejich karcinogenní účinek.  Zvýšené množství nelze odstranit běžným způsobem. Limit je 0,5mg/l.

 

  • dusičnany      NO3-

Jsou zdraví škodlivé, ale méně toxické než dusitany. V zažívacím traktu člověka se redukují na dusitany, které zabraňují přenosu kyslíku po těle a jsou také karcinogenní. Zvýšené množství nelze odstranit běžným způsobem. Mezní hodnota v pitné vodě činí 50 mg/l.

 

  • chloridy

Chloridy se v pitné vodě vyskytují běžně, mohou být přírodního původu z horninového podloží nebo jsou jejich zdrojem odpadní vody, výluhy a splachy ze zimních posypů vozovek. Zvýšený obsah chloridů ve vodě proto slouží jako indikátor znečištění. Mezní hodnota 100 mg/l může být překročena u chloridů přírodního původu z podloží. Ani překročení nejvyšší mezní hodnoty 250 mg/l nepředstavuje zdravotní riziko, může však docházet k nepříznivému ovlivnění chuťových vlastností vody. Vysoký obsah chloridů také přispívá ke korozi materiálu potrubí a může tak vést k vyššímu obsahu toxických kovů ve vodě.

 

  • tvrdost vody

Tvrdost vody znamená obsah minerálů rozpuštěných ve vodě. Tvrdá voda způsobuje tvorbu vodního kamene.

 

Stupnice tvrdosti vody:

velmi měkká voda: 0 - 0,7 mmol/l

měkká voda: 0,7 - 1,3 mmol/l

středně tvrdá voda: 1,3 - 2,1 mmol/l

dosti tvrdá voda: 2,1 - 3,2 mmol/l

tvrdá voda: 3,2 - 5,3 mmol/l

velmi tvrdá voda: > 5,2 mmol/l

 

  • vápník

Vápník se spolu s hořčíkem dostává do podzemních vod rozpouštěním minerálů z horninového podloží. Je důležitý pro chuťové vlastnosti vody a spoluurčuje stupeň tvrdosti vody. Optimální obsah vápníku v pitné vodě je nad 100 mg/l, minimum je 30 mg/l. Nedodržení těchto hodnot nepředstavuje přímé zdravotní riziko, avšak v oblastech s měkkou pitnou vodou byl opakovaně prokázán vyšší výskyt srdečně-cévních onemocnění. Měkká voda s nízkým obsahem vápníku má též tendenci ke korozi materiálů a může pak obsahovat více toxických kovů.

 

  • hořčík

Hořčík se spolu s vápníkem dostává do podzemních vod rozpouštěním materiálů z horninového podlaží. Ovlivňuje chuťové vlastnosti vody a spoluurčuje stupeň tvrdosti vody. Optimální obsah hořčíku v pitné vodě je nad 30 mg/l, minimum je 10 mg/l. Nedodržení těchto hodnot nepředstavuje přímé zdravotní riziko, avšak v oblastech s měkkou pitnou vodou byl opakovaně prokázán vyšší výskyt srdečně-cévních onemocnění. Měkká voda s nízkým obsahem hořčíku a vápníku má též tendenci ke korozi materiálů a může pak obsahovat více toxických kovů.

 

  • železo

Železo se v různých formách v pitné vodě vyskytuje běžně, vyšší obsah bývá v podzemních a kyselejších vodách. Může mít i v korozi vodovodního potrubí. Mezní hodnota je 0,2 mg/l.

 

  • mangan

Mangan v pitné vodě často doprovází zvýšený obsah železa. Překročení mezní hodnoty 0,05 mg/l může způsobovat zhoršení chuťových vlastností a barvení prádla. Působí také technologické potíže v podobě usazenin v potrubí. Se zdravotním rizikem může být spojeno až dlouhodobé překročení nejvyšší mezní hodnoty 0,5 mg/l.

 

  • sírany

Významná součást přírodních vod. Limit je 250 mg/l. Vyšší koncentrace mohou ovlivnit chuť vody a ve sloučenině s hořčíkem způsobit průjmy, zvláště u přechodných spotřebitelů. Mohou také způsobovat usazování vodního kamene a korozi některých kovů.

 

  • volný chlór

Ke zdravotnímu zabezpečení pitné vody v distribuční síti je stanovena minimální hodnota volného chlóru 0,05 mg/l. Horní mezní hodnota činí 0,3 mg/l. Při nedodržení minimální hodnoty není voda zabezpečena pro přípat mikrobiální kontaminace. Překročení mezní hodnoty volného chlóru až do koncentrace 0,3 mg/l nepředstavuje zdravotní riziko, je však nepříznivě ovlivněna jakost vody z hlediska pachu a chuti.

 

Doporučené hodnoty kojenecké vody jsou uvedeny v tomto článku: Kojenecká voda.pdf