Nabízíme stanovení citlivosti biofilmových forem mikroorganizmů k antimikrobiálním látkám a stanovení minimálních požadavků na biofilm eradikující koncentraci (MBEC) chemických dezinfekčních přípravků, které tvoří homogenní fyzikálně stabilní preparát v tvrdé vodě a které se používají v potravinářství, průmyslu, domácnostech, ve zdravotnictví a veterinárním lékařství. Netýká se přípravků určených k dezinfekci živé tkáně.
Testování provádíme podle těchto norem:
- ASTM E 1839 – 07 Standardní testovací metoda účinnosti na biofilm pro průmyslový papír – Baktericidní a fungicidní biofilm.
- ASTM E 1427 – Standardní směrnice pro selektivní testovací metodu ke stanovení efektivity antimikrobiálních agens nebo chemikálií pro prevenci, inaktivaci a odstranění biofilmu.
a za využití těchto mikroorganismů:
- Pseudomonas aeruginosa (ATCC 700 888)
Vliv biofilmu na účinnost antimikrobiálních látek:
Kmeny bakterií rostoucích ve formě biofilmu se vyznačují vysokou rezistencí vůči účinkům antimikrobiálních látek. Koncentrace některých dezinfekčních látek schopných likvidovat biofilm jsou až o několik řádů vyšší než koncentrace účinné na bakterie v planktonické podobě. Vyšší rezistenci biofilmpozitivních bakterií k antimikrobiálním látkám způsobuje částečně penetrační bariéra biofilmu, omezující difúzi těchto látek do biofilmu. Omezení difúze vede také ke snížení zásobení buněk živinami a kyslíkem a k hromadění odpadních metabolitů. Nepříznivé životní podmínky zpomalují rychlost růstu bakteriálních buněk a vedou až k jejich úplnému zastavení. Pomalu rostoucí buňky nebo buňky v klidové fázi jsou méně citlivé k té skupině antimikrobiálních látek, které účinkují na právě rostoucí buňky. Vyšší rezistenci bakterií v biofilmu lze vysvětlit také kumulací kyselých metabolitů, vedoucí ke snížení pH, a tak k omezení účinku některých antimikrobiálních látek.